CentralEuropean Computer Company   Democritus Association   Systematica nova   Prague Manhattan Reviewer

Knižní edice

 

Dějiny literatury

Dějiny estetiky

Americká kritika  

Literární věda

Soustavná poetika 

Historická poetika

Etnopoetika

Folkloristika

Formální poetika

Antropologie  

Etnologie 

Politologie

Politika 

Školství

Demotismus

Zemanismus

Ideologie

Filosofie

Metodologie

Matematika  

Reforma věd

Krize věd

Postmoderní iracionalita

Jazykověda

Indoeuropeistika

Srovnávací mluvnice

Anglická mluvnice

Anglická fonetika

Sémantika

Anglistika

Poesie

Román

Lyrika

Baladika

Drama

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

              

 

 

 

 

 

     

Recenzní přehled knižních titulů: recenze, synopse, konspekty, kritiky, obsahy, anotace

   Výběr                   Tituly         

Apokalypsa sv. Purdochia. Tajná kronika Valachů / Josef Vodvaz  (1995)

[Joyceovský a tolkienovský humoristický román zacílený na rekonstrukci dávné mytologie moravské krajiny]

Anotace, členění kapitol a seznam tabulek

 

ROMÁNOVÝ POHLED NA SOUČASNÉ ZVYKY A  MINULOST VALAŠSKA

 

  Román Apokalypsa sv. Purdocchia od pražského etnografa valašského původu je pokusem o románové zpracování legend a mýtů Valašska.

Vypráví humoristický příběh drobného, ale ctižádostivého pražského úředníka Bedřicha Kyselky, který byl  vyložen řidičem  podnikové

šestsettrojky bez peněz a vhodného oblečení  uprostřed hlubokých valašských lesů, aby nepřekážel při připravované zahraniční obchodní

návštěvě. Hrdina  prožije na valašských kotárech měsíc jako „divý lesní muž“, než najde schůdnou cestu k návratu zpět do lůna bezpečné

rodné panelákové civilizace.

 

  Setkání s místními rodáky z Karlovicka, Vsetínska a Vizovicka jsou líčeny tolkienovsky jako pohádkové příběhy o obrech, trpaslících,

Zlatovlásce a ptáku Ohnivákovi. V snových pasážích jsou Valaši vylíčeni jako prastarý národ pastevců ovcí související původem

nejen s Moravany a karpatskými Valachy, ale i s keltskými Volcae Tectosages a britskými Welšany. V úvodu je načrtnuta jejich zčásti

hypoteticky historická  a zčásti humoristicky fiktivní legenda, která je zasazuje do kontextu velkomoravských knížat a přisuzuje

jim mýtus podobný příchodu praotce Čecha a pověstem o založení Říma.

 

  Krajové zvyky valašských dějin vystupují v románě v pozměněné podobě hasičských bálů, šmigrústu, pálení čarodějnic a přeskakování

ohňů tak, aby rekonstruovaly původní smysl lidových obyčejů a pohádkových mýtů. Tak jsou například v hasičské tombole s hlavní

výhrou pašíkem Grmešem převyprávěny mýty o řeckém Hermovi. Obyvatelstvo Valašska není líčeno jako jednolité etnikum, ale spíše jako

směsice různých `rodových prakmenů'. Patří mezi ně Halenkovjané, Vlčkovjané, Labajovi a Polančané a každý rod má své zcela specifické

zvyky, mýty a rodokmen. Tento románový celek představuje pouze střední část trilogie, jejíž další díl popisuje rázovité  lidové zvykosloví

Rožnovska a Mezříčska. Výklad místních valašských zvyklostí má hlubší vědecký základ, i když řada mýtů a legend je dovyprávěna do celistvé

podoby spíše na základě studia národopisu příbuzných kmenů. Moravané a Valaši jsou mytologicky spjati s kmeny východních pastevců, zatímco

Halenkovjané, Labajovi, Vsacané a Lubušané představují starousedlé kmeny zčásti keltského a zčásti slovanského původu.

 

  Hlubší etnografický podtext a moderní joyceovské výpravné techniky nebrání číst román lidovému čtenáři tak, aby viděl ve valašském

kraji pouze pohádkovou říši prastarých lidových zvyků. Mytické prvky jsou důsledně aktualizovány a pevně zabudovány do nedávné

současnosti. Osudy Valašska řídí obyvatelé vsetínského Kremlu a jejich osud je neoblomně sečten příchodem Plaváčka, který při-

plouvá po říčce Bečvě jako zakladatel nového Říma. Obyvatelé valašských vesnic vystupují v koloritu nedávné doby jako družstevníci,

hasiči  a  svazáci.  Boj  za  valašskou  národní  samostatnost je žertovně podsunut tajné konspirativní a teroristické organizaci

Valaští osvobozenečtí tygři.

 

  Román mísí hojně spisovnou češtinu s lidovou valašskou mluvou a přibírá místy i regionální prvky lašské a západoslovenské.

Postupy vyprávění využívají všech škál rabelaisovského humoru kombinovaného s joyceovskými snovými technikami. Nedosahují

věrnosti Kobzáňova líčení valašského koloritu, ale mohou posunout valašskou etnickou komunitu do centra pozornosti.

 

Naše Valašsko, srpen 1996